Karl Joseph Napoleon Balling (21. 4. 1805 - 17. 3. 1868)
Péčí o knihy a časopisy, které byly v majetku ústavu a byly dosud dislokovány u jednotlivých profesorů a na jejich katedrách, byl ředitelem Stavovského polytechnického ústavu F. J. Gerstnerem od 31. 5. 1831 pověřen Karl Joseph Napoleon Balling.
Do ústavu nastoupil 12. 11. 1824 jako asistent chemie, od dubna 1826 byl definitivním adjunktem, od 1. 11. 1833 suplentem a od 16. 6. 1835 definitivním profesorem chemie. V r. 1865 byl zvolen rektorem ústavu. Za knihovnu odpovídal až do října r. 1865. Již v září 1863 však byl vypsán konkurs na obsazení místa „skriptora" v knihovně, protože prof. Balling měl mnoho jiných úkolů. I když místo skriptora zastával v letech 1864 a 1865 Josef Sitte, prof. Balling nadále za knihovnu odpovídal a předal ji protokolárně až PhDr. Vojtěchu Šafaříkovi 30. 11. 1865.
K. J. N. Balling sepsal literaturu, kterou v ústavu nalezl, v tzv. Ballingově indexu. Dokument nacházející se v archivu ČVUT má ve štítku nalepeném na obalu název: „Index der alfabetisch geordneten Namen der Verfasser der in der Bibliothek der könig. techn. Lehranstalt umfassender Werke, mit Bezeichnung der Numern und des Lehrfaches, zu welchem diese gehören. Verfasst im Oktober 1831 von dem damaligen Bibliotheks-Vorsteher Karl Balling, Adjunkt des Lehrfaches der Chemie und weiter fortgesetzt".
Společně s Indexem pořídil K. J. N. Balling první a druhou knihu výpůjček, do nichž byly zapisovány výpůjčky v letech 1831-1849 (první kniha) a 1849 - duben 1865 (druhá kniha).
Další Ballingovou zásluhou je pořízení inventárních seznamů veškeré literatury v ústavu se nacházející a jejich další vedení, ve kterém pokračovali jeho nástupci až do r. 1913.
Josef Sitte
Na místo skriptora byl Josef Sitte dosazen Zemským výborem 29. 10. 1864, předtím byl diurnistou Zemské pokladny.
V knihovně působil pravděpodobně o několik měsíců dříve, než bylo provedeno oficiální pověření, a setrval v ní asi až do konce října 1865. Pak pracoval v rektorátní kanceláři, v r. 1869 přešel do Českého polytechnického ústavu.
Zajistil zřízení čítárny pro studenty, pro kterou ústav věnoval jednu z místností bývalého bytu ředitele ústavu, nalézající se v bezprostřední blízkosti knihovny (po reorganizaci v r. 1863 byl ústav řízen nikoliv stálým ředitelem, ale rektorem voleným profesorským sborem vždy na jeden rok). Pro vybavení čítárny musel J. Sitte zajistit, aby profesoři vybrali z fondu knihy pro volně přístupnou příručku a vytvořili systematické třídění s notací složenou z římských číslic a velkých a malých písmen abecedy pro její věcné uspořádání.
PhDr. Vojtěch Šafařík (26. 10. 1829 - 1902)
PhDr. Vojtěch Šafařík byl do funkce skriptora jmenován Zemským výborem dne 9. 8. 1865 jako další z uchazečů, kteří se přihlásili v konkursu vypsaném v září 1863 (prvním byl vybrán dr. Schmidt, který zemřel dříve, než mohl funkci v knihovně převzít). Dosud byl profesorem chemie na obchodní akademii ve Vídni. Přísahu před rektorem složil 2. 9. 1865, do knihovny nastoupil 30. 10. 1865. Ve všech přírůstkových seznamech historického fondu STK je předání Ballingem a převzetí Šafaříkem, potvrzené vlastnoručními podpisy, zaznamenáno s datem 30. 11. 1865. Z knihovny odešel 17. 10. 1868 do funkce asistenta chemie v české části ústavu, v té době dvojjazyčného. Od 30. 8. 1869 byl řádným profesorem všeobecné a analytické lučby v nově zřízeném Českém polytechnickém ústavu. V r. 1882 se stal prvním profesorem chemie na obnovené české univerzitě v Praze.
V knihovně mu připadl úkol pořídit lístkový jmenný katalog veškerého fondu, tj. provést pro tento účel jeho retrospektivní zpracování (knihovna měla v té době asi 7 000 svazků). Katalog doplňovaný až do 20. let 20. století je v STK uchováván jako historický dokument. Zpracování katalogu před svým odchodem z knihovny nedokončil.
Josef Veselý (5. 4. 1840 - ?)
Josefa Veselého jmenoval do funkce zatímního skriptora Zemský výbor dne 1. 11. 1868. V té době působil v ústavu jako asistent fyziky. V přírůstkových seznamech STK je podepsán jako přejímající dne 17. 10. 1868, předávající Dr. Šafařík podepsán není.
Jeho hlavní zásluhou je vydání prvního tištěného svazkového katalogu knihovny s vročením 1870. Je pravděpodobné, že pro tento účel musel dokončit retrospektivní zpracování lístkového jmenného katalogu zahájené Dr. Šafaříkem. Tištěný katalog nemá uvedeny signatury, takže jeho použití je omezené.
Za zásluhy o knihovnu, které získal vydáním katalogu, mu Zemský výbor svým dekretem č. 1392 ze dne 21. 3. 1871 udělil titul bibliotékáře. Dne 28. 10. 1873 J. Veselý oznámil, že byl jmenován zatímním ředitelem průmyslové školy v Černovicích v Bukovině, a že tedy z knihovny odejde. Později působil na německé průmyslové škole v Plzni.
Vojtěch Valenta
Funkcí zatímního skriptora byl v listopadu 1873 pověřen Vojtěch Valenta, definitivně byl do funkce skriptora jmenován místodržitelstvím přípisem č. 63645 z 26. 10. 1875. V přírůstkových seznamech STK je předání Veselým a převzetí Valentou datováno 12. 8. 1874.
O jeho životopisných datech, vzdělání a případné činnosti jinde než v knihovně není nic známo a soudí se, že neměl vysokoškolské vzdělání a že nedosahoval úrovně svých předchůdců Ballinga, Šafaříka a Veselého.
K jeho zásluhám patří zpracování a vydání tištěných katalogů v r. 1898 (fond do r. 1893) a dodatku v r. 1905 (fond za léta 1894-1903). Katalogy jsou uspořádány systematicky podle třídění, vytvořeného členy profesorského sboru (pravděpodobně rozšířené a doplněné znění třídění vytvořeného pro uspořádání příručky v nově zřízené čítárně r. 1865), mají rejstříky a jsou dosud dobře použitelné pro přístup k historickému fondu. V roce 1903 byla V. Valentovi přiznána funkce kustoda (návrh byl podán českým profesorským sborem v r. 1896). Z knihovny odešel po 34 letech působení koncem r. 1907 do penze.
Dr. Spiridon Wukadinovic (1870-1938)
Dr. Spiridon Wukadinovic se stal zatímním vedoucím knihovny v r. 1908 na základě konkursu vypsaného ve druhé polovině roku 1907 a zůstal jím až do prvního čtvrtletí roku 1914, kdy odešel jako profesor na univerzitu do Krakova. Od r. 1900 působil v Univerzitní knihovně v Praze jako amanuensis, v letech 1907-1914 jako skriptor současně s působením v KVŠT.
PhDr. Antonín Moucha (1. 1. 1882 - 29. 11. 1945)
PhDr. Antonín Moucha se narodil v Praze, vystudoval piaristické gymnázium a na pražské německé univerzitě exaktní filozofii a fyziku. Do KVŠT nastoupil v r. 1907 ve svých 25 letech, tedy pravděpodobně hned po ukončení studií, od 1. 10. 1910 byl jmenován praktikantem. Po odchodu dr. Wukadinovice v prvním čtvrtletí 1914 byl pověřen vedením knihovny ve funkci asistenta. Hlásil se k národnosti německé, češtinu však prý ovládal stejně dokonale jako němčinu.
Po vypuknutí první světové války musel Dr. Moucha narukovat (jako císařský myslivec do Riva am Gardasee) a knihovna zůstala bez odborného vedení. Německý rektorát se proto obrátil na místodržitelství se žádostí o zproštění Dr. Mouchy vojenské služby. Dr. Moucha se vrátil a dne 8. srpna 1917 otevřel knihovnu pro čtenáře.
Po 28. říjnu 1918 byl Dr. Moucha potvrzen ve funkci vedoucího knihovny na společném zasedání českého a německého profesorského sboru. Ředitelem KVŠT zůstal i za nacistické okupace, ačkoli u říšsko-německé správy nebyl oblíben pro svoje demokratické smýšlení a postoje. Knihovna zůstala v provozu i po uzavření českých vysokých škol 19. 11. 1939, byla však přístupná pouze Němcům.
Dne 12. 5. 1945 bylo Dr. Mouchovi vydáno potvrzení policejního ředitelství v Praze, že „nebyly u něho shledány žádné závady z hlediska národního, a je proto ponechán na svobodě". Dne 2. 7. 1945 bylo vydáno potvrzení Ministerstva vnitra, že Dr. Moucha je až do dalšího vyňat z opatření proti Němcům a kolaborantům. Profesorský sbor ČVUT vydal dne 18. 5. 1945 prohlášení, že „jeho postoj k českému národu byl vždy velmi vřelý a zejména po zabrání našich vědeckých technických knihoven v r. 1939 vykonal dosud nedoceněné služby pro náš národ, s nímž byl i v dobách útisku více spojen než s národem svého původu".
Dr. Moucha však byl již 11. 5. 1945 nucen odejít od své práce v KVŠT pro srdeční chorobu, které po několika měsících dne 29. 11. 1945 ve svých 63 letech v Praze podlehl.
Z činnosti Dr. Mouchy v KVŠT je třeba uvést tři zásadní změny, které podstatně ovlivnily chod knihovny a její služby čtenářům. První zásadní změnou bylo racionální stavění knižního fondu podle formátů a průběžného číslování (numerus currens) namísto dřívějšího stavění ve skupinách podle oborů. Znamenalo racionálnější využití prostorů pro fondy, kterých neměla knihovna nikdy nadbytek.
Další zásadní změnou bylo zavedení katalogizace s použitím psacího stroje na karty formátu A5 pro hlavní služební katalog a psaní matric pro rozmnožení karet mezinárodního formátu ormigem pro jmenné a věcné katalogy čtenářské na začátku 20. let. Tím vytvořil Dr. Moucha soustavu katalogů na rozdíl od dřívějšího jediného ručně psaného jmenného katalogu. Pro systematický katalog vytvořil vlastní oborové třídění o 67 skupinách.
Největší zásadní změnou byla adaptace prostorů ve východním křídle Klementina pro KVŠT a její přestěhování ze stísněného a naprosto nevyhovujícího umístění v zadním traktu bývalé německé techniky v Praze 1, Husova ul. č. 5, do této novostavby v květnu 1935.
Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že celá koncepce prostorového uspořádání, vnitřní vybavení i umělecká výzdoba interiérů a v tehdejší době moderní technická zařízení použitá v novostavbě jsou realizací námětů, nápadů a pracovního úsilí Dr. Mouchy. Adaptaci projektoval arch. Dr. Ing. Ladislav Machoň, se kterým Dr. Moucha v letech 1927-1932 úzce spolupracoval na tvorbě projektu a v letech 1933-1934, kdy se realizovala stavba, téměř denně na stavbu docházel a osobně kontroloval, usměrňoval i vylepšoval až do detailů skutečné provedení stavby a jejího vnitřního vybavení.
Adaptace části historické budovy Klementina, při níž bylo v polovině východního traktu strženo veškeré vnitřní zdivo a do ponechaných obvodových zdí vestavěna zcela nová konstrukce ze železobetonu, bylo řešením odvážným jak z hlediska technického, tak památkářského. Kapacita novostavby převyšovala v r. 1935 trojnásobně rozsah fondů, které měla knihovna v r. 1934, čtyřnásobně prostory pro stávající počet pracovníků a více než dvojnásobně počet míst pro čtenáře ve třech studovnách proti stavu v Husově ulici.
