Notovaný zlomek

Expertisa na notovaný zlomek deponovaný v Historickém fondu Národní technické knihovny ČR, Praha 6, Dejvice

Popis pramene

Péčí Národní technické knihovny ČR byla [zřejmě] v Konzervačním a restaurátorském oddělení Národní knihovny ČR  v roce 1965 – tehdy Státní knihovny ČSSR, Praha 1, Klementinum 190 – restaurována tištěná kniha Geometriae practicae novae et actuae Tractatus…/Durch M. Danielem Schwenter. Nürnberg: Gedruckt und verlegt durch Simon Halbmayern, 1623-1627, jejímž autorem je Daniel Schwenter.[1] Jedná se o čtyři části tištěné s časovými posuny v období let 1623-1627, spojené do jednoho celku. Vazba je pergamenová (podrobnosti viz Catalog Print – Citation, číslo záznamu 000605804, Schwenter Daniel) s barevnou etiketou s identifikačními údaji na hřbetě, dvěma koženými pletenými řemínky úvazku, na hlavě s barevnou ořízkou a kapsou na zadním přídeští. Pod stejnou signaturou se nalézá vydání téhož titulu z let 1617-1618.

Ve vazbě knihy nalezli restaurátoři zlomek notovaného tisku, sestávajícího ze 4 jednostranně potištěných listů 150 x 193 mm. Tento rozměr vznik oříznutím listů do velikosti převazby. I tento materiál prošel restaurátorským procesem a byl mi v originále poskytnut k odborné expertise. Díky šťastné náhodě se na všech čtyřech listech dochoval částečný zápis názvu pramene, který umožňuje nález identifikovat. Textový incipit kompozice zní Iubilate Deo, Omnis terra; na každém ze čtyř potištěných  listů je údaj o hlasové poloze vokálního sboru, pro který byla skladba určena: Cantus, Altus, Tenor, Bassus; společnými údaji jsou pak označení 2. Chori, 12. Vocum, a iniciály autora skladby M. F. Jedná se evidentně o kompletní sestavu druhého sboru (2. chori - secundi chori) původně tří sborového celku, souborně na jednotlivých partech nadepsaného 12 Vocum, tedy 12 hlasů. Z hlediska zhudebněného textu se jedná o slavnostní moteto, komponované k významné společenské, náboženské, na reformovaném území i politické události. Celý latinský text zní: Iubilate Deo, omnis terra, venite exultemus, Domino, iubilemus Deo, salutari nostro. Poté přechází text do německého jazyka.

Určení pramene

Jedná se o kompozici Melchiora Francka (viz iniciály autora M. F. na jednotlivých listech), jež byla vytištěna roku 1617 Justem Hauckem v knížecí tiskárně v Coburgu. Jak je patrné z nedávno zpracovaného soupisu skladeb Melchiora Francka,[2] zachovala se tato kompozice do dnešní doby ve vysokém stupni torzovitosti; v Lipsku se nalézá pouze Cantus II. a Bassus ze sborové sestavy  

1. chori (první sbor), stejné party jsou deponovány v Saalfeldu. V Coburgu se vedle partů  Altus a Bassus ze sborové sestavy 3. chori dochovala i titulní strana kompozice, jež nám dovoluje předlohu zplna identifikovat: Musikalischer Frewdenschall|Zu dem vorstehenden Evangelischen Jubel Fest|Den Gestrengen|Edlen|Ehrnvesten|Hochgelahrten|Vorachtbarn und Hochweisen|Herrn Burgermeister unnd Rath dess heiligen ReichssStadt Nürnberg|Meinen insonders grossgünstigen Herren unnd Patronis, Zu sonderlichen Ehren und grossgünstigem gefallen. Mit zwölff Stimmen auff drey Chör zu Musiciren Componiret, Durch Melchior Francken|Fürstl: Sächs: Capellnmeister zu Coburgk. Welches hochfeyerlich Celebrirt worden|den 31. Octob. 1. und 2. Novembris, dieses Jahrs. Gedruckt zu Coburgk|in der Fürstlichen Truckerey|durch Just Hauck. (1 Komposition zur 100jährigen Wiederkehr der Reformation, 12 v.). Textový incipit: Jubilate Deo, Omnis terra…

Závěrem

Tří sborová kompozice Melchiora Francka (1579-1639)[3] vznikla v průběhu roku 1617 s jasným záměrem; hudebně doprovodit oslavy 100 let od zahájení reformace dr. Martinem Lutherem. Tyto oslavy se v Coburgu, kde Franck zastával funkci kapelníka, konaly tři dny po sobě, a to 31. října, a 1. a 2. listopadu 1617. Skladba nenese charakteristiku konkrétního liturgického určení ani zřejmě nesloužila k doprovodu luterských bohoslužeb.

V případě českého muzikologického prostředí je takový nález (v Praze zachycený hudební tisk německé luteránské provenience) poměrně ojedinělý, a není možné jej podrobněji interpretovat srovnáním s jinými relevantními prameny (např. srovnáním písma, papíru, repertoáru a podobně). Na druhou stranu disponuje ovšem nález mnohem cennější výpovědní hodnotou, zvláště v historických kontextech.

5. října 1614 se konal slavnostní akt vysvěcení luteránského kostela sv. Salvátora na Starém Městě pražském, a je možné, že tištěné slavnostní moteto luteránského skladatele Melchiora Francka s provozem salvátorského kostela souvisí. Před bitvou na Bílé hoře vlastnila německá menšina v pražských městech dva kostely; Salvátora na Starém Městě pražském, a kostel Boží Trojice (dnešní Panny Marie Vítězné) na Malé Straně.

Pokud sehrál tisk německého luteránského moteta Jubilate Deo, Omnis terra autora Melchiora Francka skutečně nějakou úlohu v pražských oslav 100 let reformace, dostal se po září 1622 – do kdy musili všichni luteráni opustit Čechy – jako konfiskovaný majetek do makulatury, ze které pak byl použit na knižní převazbu.

Nález dále – spolu s dalšími dochovanými zlomky – ukazuje na snahu o repertoárovou samostatnost, o nepodlehnutí hudebnímu vkusu v Praze,[4] jak se ustálil v důsledku působení císařských skladatelů. Snaha o uchování hudební tradice, jež se vyvinula na  reformovaném německém území, kde si skladby Melchiora Francka získaly mimořádnou popularitu a dosahovaly mnohačetných vydání, svědčí tedy skutečně o konfesní izolovanosti, do které se německý živel v Praze vědomě propracoval. Kompozice německých luteránských skladatelů se do českého domácího repertoáru dostávaly stejně zřídka, jako se písňová tvorba Martina Luthera a Johanna Waltera dostávala do českých bratrských kancionálů. Skladatelé jako Melchior Vulpius, Christoph Demantius, Valentin Hausmann, Johannes Ghro, Thomas Walliser a mnozí další, se přes geografickou blízkost do českého repertoáru téměř nedostali. Je jisté, že v dalším časovém období se evangelické hudebniny staly obětí pobělohorských konfiskací. Nepotřebný repertoár byl v lepším případě použit jako makulatura na vazbu knih.

Nález a zrestaurování tohoto fragmentu má značný význam nejenom muzikologický, ale i kulturně historický. Budoucí výzkum v něm dostává ojedinělé svědectví o jedné z dosud málo známých složek pražské hudební kultury v  předbělohorské době, zvláště pak ve spojitosti s náboženským životem obce. Nález může vést i k povzbuzení zájmu o dosud málo využívaný způsob odhalování historických pramenů.

Dochování kompletního druhého sboru ze tří sborového celku, jenž se zachoval v nekompletní podobě, je důležitým kulturním faktem evropského významu. Doporučuji v tomto směru další kroky, například informovat příslušná pracoviště v německém Coburgu.

PhDr. Josef Šebesta, Ph.D.                               

V Praze, dne 23. března 2010

[1] Protokol konzervátorské laboratoře v tomto případě chybí, údaje odvozuji z restaurátorského protokolu z roku 1966, jenž byl vyhotoven k příbuznému titulu.

[2] Clarence Theodore AUFDEMBERGE: Vollständiges Werk-Verzeichnis der Kompositionen von Melchior Franck, Coburger Landesstiftung, Coburg 1975, s. 209.

[3] Melchior Franck se narodil v Žitavě (Zittau), od roku 1603 zastával funkci kapelníka na knížecím dvoře v Coburgu.

[4] Také ve vazbě židovské knihy Midráš byl roku 2002 v restaurátorské dílně nalezen rukopisný notovaný zlomek z německé luteránské produkce. Podrobně Josef ŠEBESTA: Lutherische Musik in Prag von Rudolfs Majestätsbrief bis zur Schlacht am Weiβen Berg, in: Peter Wollny (ed.), Mitteldeutschland im musikalischen Glanz seiner Residenzen: Sachsen, Böhmen und Schlesien als Musiklandschaften im 16. und 17. Jahrhundert [= Ständige Konferenz Mitteldeutsche Barockmusik in Sachsen, Sachsen-Anhalt und Thüringen e. V., Jahrbuch 2004], Beeskow: Ortus Musikverlag 2005, s. 207-218.