Der Stil in den technischen u. tektonischen Künsten

Oděvní teorii architektury Gottfrieda Sempera bychom mohli pro jednoduchost vtěsnat do věty parafrázující začátek evangelia sv. Jana: „Na počátku bylo textilní umění.“ Bekleidungstheorie Gottfrieda Sempera byla svého času jednou z nejvlivnějších architektonických teorií 19. století. Můžeme doložit i její vliv na Raumplan Adolfa Loose. Ostatně Loos se svém eseji Das Prinzip der Bekleidung (Princip odívání) na Sempera odvolává. Jedním ze Semperových zdůvodnění byla etymologická souvislost slov Wand/stěna a Gewand/oděv. Ve skutečnosti je etymologie obou slov odlišná – Wand je odvozeno ze starohornoněmeckého Want, související se slovesem winden, navíjet, ovíjet a Gewand ze starohornoněmeckého slova Gewant, které znamenalo látka a později oblečení.

Obě nejvýznamnější Semperova díla Die vier Elemente der Baukunst (1851) i dvousvazkový Der Stil in den technischer und tektonischen Künsten oder praktischen Aesthetik nepřicházejí s teorií o „oděvnosti architektury“ jako s nějakou nevyargumentovanou a nezávaznou metaforou. Tato textilně-architektonická teorie právě pro své promyšlené zdůvodnění i praktické dopady měla ve druhé polovině 19. století větší vliv než Sitteho slavný Der Städtebau (rovněž v historickém fondu NTK pod signaturou B 1661). Semper dokonce vtělil svou oděvní teorii architektury do matematického vzorce Y = F (x, y, z atd.), přičemž Y je umělecké dílo, určované konstantami F a variabilními faktory x, y, z atd. Z použitého materiálu vyplývá technika a z ní pak základní prvky architektury, tedy například ze dřeva vyplývá tesařství (tektonika) a z ní střecha, podobně z textilu tkalcovství a z něho oplocení. Není třeba tomuto napůl bizarnímu, napůl dobově příznačnému (svou touhou vyrovnat se exaktnosti přírodních věd) estetickému kánonu přitakávat, ale Semper měl pravdu ve dvou ohledech: 1) použitý materiál předurčuje jeho konstrukční použití a 2) plášť není jen povrchem, ale je integrální součástí budovy.

Semperova oděvní teorie neovlivnila jen architekturu, ale i výtvarné umění. Určitě nejmarkantnějším dokladem tohoto vlivu, byť umělcem nepřiznaného a možná i neuvědomovaného, je Christo, který své zabalené budovy (a samozřejmě obrovský počet objektů jiného druhu) překládá z architektonického (a jiného „původního jazyka“) do výtvarného jazyka, přehodnocuje jejich původní plášť. A nejobecněji chápána je Bekleidungstheorie způsobem chápání vnitřku a vnějšku jako dvou pólů téže věci.

Sepsal: PhDr. Michal Janata