O NTK

Mise a vize NTK

My v NTK profesionálně a přátelsky sloužíme výzkumu, vzdělávání i široké odborné a laické veřejnosti v oblasti techniky a aplikovaných přírodních věd. Pomáháme vytvářet a pečovat o intelektuální prostředí, v němž se informace transformují v poznatky, které podporují výzkum i praxi a jsou dále sdíleny akademickou obcí a živí proces vzdělávání. Shromažďujeme, vytváříme, spolehlivě uchováváme poznatky a dbáme o jejich snadnou dostupnost a komunikaci díky důvěryhodným systémům a strategiím. Nabízíme vlídné, zvoucí a stimulující prostředí jak fyzické, tak i virtuální. Stále se vzděláváme a pomáháme v tom i ostatním.

Chceme, aby NTK byla dokonalá akademická knihovna podporující transfer inovací do praxe.

Klíčové hodnoty NTK

  • Profesionalita, spolehlivost, jistota (podložená trvalým [sebe]vzděláváním);
  • Vlídnost, srozumitelnost, otevřenost;
  • Kreativita, inspirativnost;
  • Partnerství bez bariér času, místa, příslušnosti.

Motto NTK

  • „Knihovna je služba“

Core Business


Váš partner ve světě technických informací

Národní technická knihovna (NTK) je největší a nejstarší knihovna technické literatury v České republice s kapacitou přes 1,5 milionu svazků. Její primární funkcí je poskytování odborných informačních zdrojů a služeb jak studentům, pedagogům a vědeckým a výzkumným pracovníkům v technických a aplikovaných vědeckých oborech, tak zájemcům o technické informace z řad nejširší veřejnosti.

V moderní ekologické budově v dejvickém kampusu NTK poskytuje především studentům okolních vysokých škol ideální prostředí pro studium. K dispozici jsou individuální i týmové studovny a učebny, samoobslužné tiskové a kopírovací služby, noční studovna, asistované informační a rešeršní služby a v neposlední řadě i 600 tisíc knižních titulů v tištěné podobě, 10 tisíc titulů tištěných odborných časopisů (cca 700 titulů aktuálních ročníků ve studovně časopisů), stejně jako dalších 80 tisíc knih a 50 tisíc titulů odborných časopisů v elektronické formě. Vedle toho je knihovna i společenským a kulturním centrem s přednáškovou a bohatou výstavní činností, poskytuje exkurze a vzdělávací akce, je i „pouhým" místem setkávání s prostorným parterem a příjemnou kavárnou. V budově je také sídlo Ústřední knihovny ČVUT a v parteru najdete i pobočku městské knihovny, prodejnu počítačů a společné univerzitní knihkupectví ČVUT a VŠCHT. NTK je i propagátorem technického vzdělávání, poskytuje exkurze, stáže, letní školy a podobně.

Na dálku poskytuje NTK elektronickou cestou kolem 18 tisíc odborných časopisů z oblasti techniky, přírodních věd a medicíny pro studenty, pedagogy a výzkumníky více než 70 vysokých škol, ústavů Akademie věd ČR, velkých knihoven a dalších výzkumných organizací. Je největším dodavatelem těchto služeb v ČR. Podobně „až na váš stůl" dodá na objednávku kterémukoliv svému zákazníku elektronickou cestou články z tištěných časopisů, z tištěných knih mimo ochranu autorského práva a z tzv. šedé literatury (různé typy zpráv, disertace, firemní literatura aj.).

Na národní úrovni knihovna provozuje, mimo jiné, Národní úložiště šedé literatury (NUŠL) a národní středisko pro přidělování mezinárodního standardního čísla seriálových publikací (ISSN). NTK také poskytuje profesní rekvalifikační kurzy v oblasti moderních knihovních služeb a expertní konzultační činnost na národní úrovni.

Knihovna integruje svoje činnosti s okolními vysokými školami a vědeckými ústavy. Sdružení ChemTK umožňuje poskytovat integrované informační a knihovnické služby ve spolupráci s Centrem informačních služeb VŠCHT, dalším jeho členem je Oddělení informačních technologii a služby Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. V říjnu 2013 byla uzavřena smlouva o spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze-Suchdole.

Stanete-li se zákazníkem NTK, získáte tím i možnost vzdáleného přístupu do vybraných on-line databází a dalších elektronických zdrojů (neplatí pro kolektivní uživatele). Podrobné informace obsahuje Knihovní řád.

Národní technická knihovna byla vybudována v areálu VŠ v Praze 6-Dejvicích. Stavební práce byly zahájeny na podzim 2006, hrubá stavba dokončena v prosinci 2007 a od dodavatele byla převzata v prosinci 2008. Pro veřejnost byla knihovna plně zpřístupněna v září 2009. Dne 27. září 2012 byla Radou pro výzkum, vývoj a inovace schválena NTK jako výzkumná organizace (v. o.) a zároveň jako součást národní informační infrastruktury.

Stručná historie Národní technické knihovny

Vznik knihovny

1718

Fond dnešní Národní technické knihovny v Praze vznikl v roce 1718 jako sbírka knih prvního stavovského profesora inženýrství Christiana Willenberga (1655-1731).

Stavovská profesura inženýrství byla zřízena dekretem českých stavů z 9. listopadu 1717 s platností od 1. 1. 1718 za účelem výuky "vojenských dovedností", zejména stavby opevnění. Tímto dekretem byl Ch. J. Willenberg jmenován profesorem inženýrství a dostal 300 zlatých "jednou provždy" na nákup knih a učebních pomůcek. Knihy, o nichž se dá předpokládat, že patřily do této počáteční sbírky, uchovává NTK ve svých fondech dosud.

Stavovský dekret z 9. 11. 1717 určil prof. Willenbergovi 12 žáků, které byl povinen vyučovat ve svém bytě, kde měl rovněž uchovávat knihy a učební pomůcky zakoupené z přidělených 300 zlatých. Prof. Willenberg bydlel tehdy v Praze na Malé Straně v tzv. Saském domě.

1720

V roce 1720 se prof. Willenberg přestěhoval i se sbírkou knih na Staré Město do domu na rohu Liliové a Anenské ulice, tehdy nazývaného "krejčovský herberk".

Důvodem přestěhování byly stížnosti studentů, kteří bydleli v kolejích na Starém Městě a z nichž někteří byli současně studenty univerzity, že cesta přes Karlův most je zdržuje a je nepříjemná v létě pro horko a v zimě pro sníh.

Druhým stavovským profesorem inženýrství byl od 1. 3. 1726 Johan Ferdinand Schor (1686-1767). Svoje žáky vyučoval a sbírku knih uchovával a nadále rozšiřoval z vlastních prostředků ve svém bytě v domě "U Zlatého věnce" na Malém náměstí.

Prof. Herget

1767

Významného pokroku dosáhla stavovská inženýrská škola, jak byla původní stavovská profesura inženýrství po značném rozšíření žáků ve 2. pol. 18. století nazývána, za třetího a posledního profesora, kterým byl Franz Leonhard Herget (1741-1800). Od svého nástupu do funkce v r. 1767 vyučoval žáky a pečoval o sbírku knih ve svých bytech, a to nejprve v Týnské ulici, pak v tzv. Broumovském domě na Kozím plácku (zbořen v r. 1900) a konečně v domě na rohu Staroměstského náměstí a Melantrichovy ulice.

1777

Pro narůstající počet žáků hledal prof. Herget umístění školy jinde než ve svém bytě. Podařilo se mu získat posluchárnu, tři malé místnosti pro knihy a učební pomůcky a zahradu s vodním pohonem na mechanické a fyzikální pokusy v pražském Klementinu.

Není přesně známo, ve které části Klementina to bylo, ale předpokládá se, že v jižním křídle v prostorách bývalé jezuitské tiskárny (vchod z Karlovy ulice). Zde sídlila škola a knihovna v letech 1777-1786.

Prof. Hergetovi se rovněž podařilo získat od zemských stavů v r. 1788 pravidelnou roční dotaci 250 zlatých na nákup knih a učebních pomůcek. Orientace školy, a tím také sbírky knih se změnila z vojenského inženýrství na civilní a prof. Herget doplňoval literaturu z oborů matematiky, fyziky, architektury, stavitelství a mechaniky.

1786

Jedním z nejdůležitějších úspěchů mnohostranné činnosti prof. Hergeta bylo získání tzv. svatováclavského semináře po zrušeném jezuitském řádu v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici na Starém Městě pražském. Stavovská inženýrská škola se svou knihovnou a učebními pomůckami se sem přestěhovala v r. 1786.

Svatováclavský seminář

V budově bývalého svatováclavského semináře v Husově ulici sídlila knihovna jako součást polytechnických vyučovacích ústavů, předchůdců dnešního ČVUT, v letech 1786 až 1935.

V této budově se stavovská inženýrská škola změnila v r. 1806 ve stavovský polytechnický ústav, rozdělený v roce 1869 na dva samostatné, český a německý. Od r. 1875 byly oba ústavy podřízeny místo české zemské samosprávě rakouskému ministerstvu kultu a vyučování jako c. k. česká a c. k. německá vysoká škola technická. Knihovna zůstala společná pro oba ústavy až do zrušení německé vysoké školy technické v r. 1945. Její název z té doby, Knihovna vysokých škol technických, přetrval až do r. 1960.

Knihovna byla umístěna v zadním traktu budovy. Od r. 1834, kdy bylo na nádvoří vystavěno nové dvoupatrové křídlo, chodilo se do knihovny přes dva dvory. knihovna byla v 1. patře ve třech místnostech o celkové rozloze 114 m2. Od r. 1875 byla knihovna rozšířena o čítárnu pro studenty o rozloze 102 m2 a 73 čtenářských místech. Bylo pro ni použito zadního traktu bývalého bytu ředitele ústavu, který byl od r. 1863 uvolněn, protože ústav byl nadále řízen rektorem voleným na jeden rok.

V r. 1891, kdy stávající prostory knihovny již nestačily narůstajícímu fondu, přidělil rektor německé vysoké školy technické knihovně další sál.

O zřízení stavovského polytechnického ústavu, který byl slavnostně otevřen 10. 11. 1806, měl největší zásluhy František Josef rytíř Gerstner (1756-1832).

Gerstner je rovněž zakladatelem knihovny ve smyslu uspořádané a řádně evidované sbírky knižní a časopisecké literatury. Úkolem uspořádat knihy dosud rozptýlené u jednotlivých profesorů pověřil 31. května 1831 adjunkta na oboru chemie Karla Josepha Napoleona Ballinga (1805-1868), pozdějšího profesora a rektora polytechnického ústavu. Ten vytvořil základní vrstvu fondu Státní technické knihovny v pěti oborových skupinách: matematika, stavebnictví, chemie, mechanika a vojenství. O knihovnu pečoval až do r. 1865.

Knihovna vysokých škol technických (KVŠT) ve východním křídle Klementina

1935

Iniciátorem přemístění KVŠT do vhodnějších prostor, než měla v budově německé vysoké školy technické v Husově ulici, byl akademický senát v r. 1920 nově zřízeného ČVUT, který se na jednom ze svých úvodních zasedání usnesl, aby "společná technická knihovna byla přenesena do vhodnějších místností". V únoru 1927 se obrátili společně rektor německé vysoké školy technické a ČVUT na ministerstvo školství s žádostí, aby ministerstvo přidělilo KVŠT potřebný počet místností v Klementinu z těch, které se uvolnily po přestěhování české univerzity do nové budovy filozofické fakulty. Ředitel veřejné a univerzitní knihovny Dr. Borecký pak ministerstvu na jeho dotaz sdělil, které prostory ve východním křídle Klementina mohou být přiděleny KVŠT.

Souhlas ministerstva financí s adaptací byl získán už začátkem r. 1931, zásadní souhlas ministerstva veřejných prací byl vydán 23. 6. 1932. Rozpočet stanovilo ministerstvo veřejných prací na 4.430.412,75 Kč a navíc na restaurování historického stropu ve velké studovně 25.000,- Kč. O další částky na vybavení nábytkem regály atd. se vedla další složitá jednání. 

Projekt zpracoval arch. dr. Ing. Ladislav Machoň, s nímž úzce spolupracoval tehdejší ředitel KVŠT, PhDr. Antonín Moucha. Slavnostní otevření adaptovaných prostorů ve východním křídle Klementina se konalo 9. 5. 1935.

Interiér knihovny a technické vybavení - např. potrubní pošta, které se podařilo oběma výše uvedeným autorům vytvořit, bylo současníky hodnoceno jako nejúspěšnější řešení knihovny ve střední Evropě.

Pro dopravu literatury byl instalován horizontálně-vertikální dopravník se zavěšenými uzavřenými kovovými koši pro 1-3 publikace, který podle návrhu dr. Mouchy vyrobila jako unikát firma Mikrofone.

Velká studovna byla vybavena zařízením pro 142 čtenářů a pozornost poutal historický dřevěný strop jezuitského divadla, restaurovaný akad. malířem B. Čílou.

Přestěhování knihovny do dostatečně velkých prostor s příjemným interiérem a funkčním vybavením se promítlo i ve zvýšení návštěvnosti ze 37 000 v r. 1934 na 100 000 v r. 1936.

Státní technická knihovna

V roce 1960 změnila Knihovna vysokých škol technických název na Státní technická knihovna. I prostory ve východním křídle Klementina však postupem času přestaly být pro knihovnu postačující, což řešily drobné přestavby a úpravy, v letech 1974-1981 pak výstavba depozitních skladů v Praze 4-Písnici (jeden objekt pro 100 000 svazků) a ve Lhotě u Dolních Břežan (dva objekty, každý pro 200 000 svazků).

Knihovna i nadále hledala trvalejší řešení ne zcela vyhovujících prostor. Z několika projektů nové budovy se nakonec podařilo v druhé polovině 90. let prosadit projekt výstavby Národní technické knihovny v Praze 6-Dejvicích, v centru českého technického vzdělávání.

Národní technická knihovna

V roce 2006 započala stavba Národní technické knihovny (NTK) v areálu technických vysokých škol v Praze 6-Dejvicích. V září 2009, kdy byla budova slavnostně otevřena veřejnosti, změnila knihovna název na Národní technická knihovna.

V nové budově v Dejvicích jsou přístupné knihovní fondy NTK (původně Státní technické knihovny) a část fondů knihoven Českého vysokého učení technického v Praze a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Budova NTK pojme více než 1,7 milionu svazků. Nejžádanější tituly jsou volně přístupné přímo na místě, a to v počtu až 500 000 svazků. Kromě toho NTK nabízí 1 286 studijních míst, 448 relaxačních míst (z toho 33 ve venkovních atriích), 18 týmových studoven či 29 individuálních studoven. Nová budova poskytla knihovně prostor nejen pro moderní služby, ale i pro pořádání konferencí, výstav a dalších kulturních aktivit.

Galerie

2NP
2NP - Central services Hall: view from 6th
2NP - kiosks *
3NP
3NP - reference desk
4NP - view from 4NP to 3NP quiet zone
5NP
6NP atrium from inside -chair detail
6NP atrium from outside
Building from outside: fall 1
Building from outside: summer - NTK3 detail
Computer Classroom
Galerie - 1st floor
Galerie - View on both floors
Periodicals reading room *
Rentals - After hours study room
Rentals - Balling Hall
Team study room - outside *

Autor: Petr Vocelka

Akademičtí partneři





Editor: Martina Tvrdá Poslední změna: 30.1. 2017 13:01