The Beauties of Nature and the Wonders of the World we live in

Johna Lubbocka můžeme pokládat za jednoho z mnoha předchůdců pozdější etologie. Za něj je ostatně mnoha autory považován zejména právě kvůli zkoumání chování blanokřídlého hmyzu. Vynikl v oblasti hmyzí komunikace, ale dokázal i jako první přesvědčivě popsat barevné vidění hymenoptera. Popisem sociálního chování zavedl do přírodovědy nový prvek, totiž spojil anatomii a fyziologii zvířat s jejich chováním a s tím, čemu později bude Jakob von Uexküll říkat die Umwelt, tedy s prostředím, jež je inherentní příslušnému rodu nebo druhu. Podstatná je komplexita, s níž popisuje blanokřídlé, nejen jejich vztah k rostlinné říši, nejen jejich vnitrodruhovou etologii, ale i jejich chování k ostatním živočišným druhům.

Byl to John Ruskin, který spojoval přírodu s estetickou oblastí krásna. Neprozkoumána zůstává otázka, nakolik je Lubbockovo pojetí krásy přírody poplatné (či naopak) Johnu Ruskinovi. Respektive teprve v poslední době se této otázce věnuje náležitá pozornost. Ruskin byl přece jedním z nejdůležitějších autorů 19. století, který objevil specifickou vlastnost přírody – krásu. Ačkoli je Lubbockovo zaměření primárně přírodovědné, prolínají se do něho dva od jeho biologie neoddělitelné aspekty – estetika a historie. Lubbock jako původce periodizace pravěku na paleolit a neolit hierarchizuje i ve svých výzkumech blanokřídlých. I v etologii, ačkoli ještě nemůžeme v tomto předetologickém období o ní mluvit jako o plně institucionalizované disciplíně, totiž periodizuje při popisu fyziologie svých oblíbených mravenců. Rovněž estetika silně prolíná jeho přírodovědou. Ačkoli v této knize nereflektuje pojetí krásy Johna Ruskina, i u Lubbocka můžeme rozeznat onen ruskinovský dualismus, rozštěpenost přírodních krás na typical beauty (typickou krásu), jejímž projevem je podoba tvarů (např. nerostů) a vital beauty (životní krásu), kterou bychom mohli připodobnit k Bergsonovu pojmu élan vital.

Lubbock jako prezident Ruskin Society of Birmingham a ostatně Ruskinův přítel byl nepochybně tímto viktoriánským zvěstovatelem krásy ovlivněn, nicméně nebyla mu dána hloubka a šíře Ruskinova ducha. Nicméně teprve z podrobnějšího srovnání Lubbockova a Ruskinova pojetí přírodních krás by vyplynul sled shod a rozdílů. Základem tohoto zatím nepodniknutého srovnání může být právě tato Lubbockova kniha. V ní nenajdeme pro Ruskina klíčové pojmy – sublime (vznešenost) a picturesque (malebnost), ale tím spíše můžeme prozkoumat meze Lubbockovy originality v pojetí přírodní krásy. Ruskinovo pojetí krásy je malířsko-krajinářské, Lubbockovo má blízko až ke zkoumání Gestaltiches (tvarovosti) Adolfa Portmanna. Bez Ruskinova díla je Lubbockova kniha o krásách přírody nedešifrovatelná, s ním vynikne naopak odlišnost, která podněcuje k otázce, nakolik se do přírodovědných disciplin prolínají estetické aspekty skutečnosti.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

O knize

  • Plný název: The beauties of nature and the wonders of the world we live in
  • Autor: John Lubbock
  • Vydavatel: Macmillan and Co., London, New York
  • Rok vydání: 1895
  • Signatura 14364

Galerie

2
3
4
5
6
7
1
Editor: Petr Nouza Poslední změna: 14.1. 2016 13:01