Dějiny umění národa českého

Na Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém se podílela plejáda historiků umění, kromě Zdeňka Wirtha to byli Karel Boromejský Mádl, Antonín Podlaha a mnozí další. Přibližně v téže vychází Lehnerovo třísvazkové dílo, které mohlo přinejmenším svým rozsahem Soupisu konkurovat, ale přesto nemůžeme říci, že by zde byla spojitost jako mezi Soupisem Zdeňka Wirtha a Uměleckými památkami Čech Emanuela Pocheho. Proč? Nejen proto, že Soupis nejsou Dějiny. Rozdíly leží hlouběji. Lehner koncipoval své dílo, jak ostatně dokládá i název, jako svého druhu pandán k obecným dějinám Františka Palackého. Ve své koncepci se však mýlil nikoli tím, že by své pojetí dějin uzavřel úzce do národních hranic, jako to učinil zemský historiograf Palacký, ale proto, že je neotevřel více, než to vyžadoval výklad obecných souvislostí jednotlivých slohů. To je jeden důvod. Druhý je zásadnější: Lehner se opírá o obecně dějepisné poznatky, ale historie umění se u něho ještě neodpoutala od „obecné historie“ a zejména nenašla metodickou autonomii. Z toho vyplývá, že ještě nebyla ustálena terminologie. Ta je u Lehnera nikoli jen archaická (myšleno ve vztahu k jeho době), ale i vágní. Rotundy například Lehner nazývá kostely okrouhlé, ale zejména je u něho terminologie vzájemně neprovázaná, nesystematická. Přesto je už jen krůček od historie umění zejména tam, kde se opírá o stavebně historický průzkum.

Lehner není vybaven metodicky a je výběrový především tím, že jako katolický kněz upřednostňuje převážně sakrální stavby a u nich se nedrží jen kunsthistorického popisu, ale sleduje i eklesiální poměry v kostelích a klášterech. Zde je dokonce důkladnější než při umělecko-historickém popisu, kde vychází jednak z typologie budov, jednak (ne všude) ze stavebně-historických průzkumů. Na druhou stranu se hodně věnuje typologii. Některé kapitoly jsou věnovány jednotlivým architektonickým prvkům. Do třetího svazku 1. dílu je zahrnuta i profánní architektura, především tehdejší fortifikační – hrady. Celý první a třísvazkový díl je věnován románskému umění, ostatní svazky zůstaly nenapsány. Zůstává otázkou, nakolik je Lehnerův dějepis českého uměni základem těch ostatních. To zůstává stále jako nevyřešené téma pro historiky umění. Nikoli zcela mimo téma se sluší připomenout nesmírně záslužné dílo Bohumila Samka Umělecké památky Moravy a Slezska, které bylo vydáno pouze po písmeno N. Autor ho zpracoval sám – na rozdíl Emanuela Pocheho památek Čech – od A až do Z, ale nakladatelství Academia se zbylými díly od roku 1999 otálí.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

O knize

  • Plný název: Dějiny umění národa českého. Díl I., Doba románská. Sv. III. Architektura. Sochařství. Malířství. Umělecký průmysl
  • Autor: Ferdinand Josef Lehner
  • Vydavatel: Tiskem a nákladem české grafické akciové společnosti "Unie", Praha
  • Rok vydání: 1907
  • Signatura B 1850

Galerie

2
3
4
5
6
1
Editor: Petr Nouza Poslední změna: 14.1. 2016 13:01