Les Principes de la Philosophie

Francouzský překlad latinsky psaného díla Principia philosophiae je knihou, v níž Descartes formuloval univerzální zákony fyziky a překročil tak galileovské pojetí, které se nedostalo za zákonitosti vzájemně izolovaných jevů. Přestože Descartes ještě neměl k dispozici matematický jazyk, kterým disponoval Newton, tedy diferenciální a integrální počet, jsou jeho principy popisu hmotného světa mathématické, totiž v heideggerovském smyslu osvojitelné a opakovatelné. V literatuře o dějinách fyziky je tento Descartesův důležitý příspěvek k fyzice opomíjen a znevažován, především je jeho fyzika redukována na kinematiku, což neodpovídá skutečnosti díla. Do svých Principů filozofie Descartes včlenil řadu revidovaných pasáží z dřívějšího díla Le Mond, v němž se věnuje zejména optice. Ty jsou rozvedeny v Dioptrice, jedním z dílů trilogie (dále Geometria a Meteory), kterou završuje Rozprava o metodě. Jinými slovy souvisejí Principy jak s dřívějším dílem Le Mond, tak s Dioptrikou. V Principech Descartes vypracoval ontologicky jednotný popis světa, v němž je vše redukováno na společný základ – rozprostraněnost (res extensa) a pohyb. Toto pojetí je krokem k pozdějším formulacím stavu jako způsobu uchopení fyzikální reality. V této knize je formulován princip, že setrvačný pohyb je pouze přímočarý, na rozdíl od Galilea, který připisoval setrvačnost pouze kruhovému pohybu, a především, že princip setrvačnosti se týká všech pohybů. Descartes v Principech píše: „První z těchto zákonů znamená, že každá věc, jež je jednoduchá a nedělitelná, setrvává vždy v témže stavu a mění ho pouze z vnější příčiny. Pohybující se těleso nikdy samo od sebe nepřeruší svůj pohyb, pokud mu v tom jiné těleso nezabrání. Druhý zákon přírody tvrdí, že každé těleso má tendenci se pohybovat pouze v přímočarém směru, tedy nikoli po zakřivené dráze, přestože jsou mnohá tělesa často nucená odklonit se při střetu s jinými tělesy od své dráhy.“

Descartesovy Principy jsou tedy velkou metodickou inovací, protože ruší galileovské rozlišování různých druhů pohybu a podrobuje všechny pohyby ve vesmíru těm samým zákonům. Pohyb se u Descartesa ontologizuje, stává se jedním z nejdůležitějších prvků popisu světa. A především – pohyb je jen jeden, a to rovnoměrný přímočarý pohyb. Všechny ostatní pohyby jsou vyvolány působením jiných těles a dají se vysvětlit těmito interakcemi mezi tělesy. Definitivně se tak neguje jak Aristotelovo dělení pohybů na přirozený a nepřirozený, což vyplývalo z pojetí pohybu jako změny místa, tak Galileovo dělení na vzájemně izolované a spolu nesouvisející druhy pohybů, jež byly pohybem vzájemně se neovlivňujících se těles. Res extensa, tedy rozprostraněnost, se zde stává formou, jakou svět existuje z hlediska nejen fyziky, ale z hlediska univerzální vědy, mathesis universalis, jež se stala modelem profilu novověké vědy. Z tohoto důvodu jsou Principy filozofie vedle Regulae ad directionem ingenii (Pravidel pro vedení rozumu), kde Descartes poprvé formuloval koncept mathesis universalis, dílem, z něhož vyčteme obrysy dnešní vědy.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

O knize

  • Plný název: Les Principes de la Philosophie
  • Autor: René Descartes
  • Vydavatel: Chez Henry et Nicolas Le Gras, Paris
  • Rok vydání: 1659
  • Signatura A 1226

Galerie

2
3
4
5
6
7
8
9
1
Editor: Petr Nouza Poslední změna: 14.1. 2016 13:01