Die Schriften der römischen Feldmesser (2 díly)

Monumentální soubor latinských textů antických a částečně i středověkých (pokud budeme Boëthia považovat za posledního Římana a prvního scholastika, jako to učinil Martin Grabmann ve své knize Die Geschichte der scholastischen Methode) autorů s komentáři významného německého filologa Karla Lachmanna a právních historiků (oba jsou Savignyho žáci) Adolfa Rudorffa a Friedricha Bluhmeho (v titulu je a pak v celém textu omylem uveden jako Blume) je svodem latinských zeměměřičských traktátů. V odborné literatuře se někdy skrývá pod souhrnným názvem corpus agrimensorum Romanorum. První díl obsahuje texty Sexta Iulia Frontina, Agennia Urbica, Lucia Cornelia Balba, Gaia Iulia Hygina, Sicula Flacca, Marca Iunia Nipsa a řadu dalších uzavírá výpisek z Boëthiovy, resp. Pseudo-Boëthiovy Geometrie. Druhý díl tvoří rozsáhlé studie od Bluhmeho (o rukopisech a autorech zeměměřičských spisů), Lachmanna (O Boëthiově spise o geometrii, o Frontinovi, Balbovi, Hyginovi, Agenniovi Urbicovi), jediného nositele Nobelovy ceny za historii Theodora Mommsena (o tzv. libri coloniarum a o tzv. lex Mamilia, Roscia, Peducea, Alliena, Fabia) a Rudorffa (o římských zeměměřičích, respektive o institucích spjatých s jejich působením).

Gromatici nebo také agrimensores, tedy zeměměřiči tvořily v antickém Římě privilegovanou společenskou skupinu. Nepožívala jen profesní, ale také kultickou prestiž, protože vyměřování pozemků mělo v této době religiózní povahu. Souviselo to s náboženskou povahou zakládání měst už u Řeků, respektive s hippodamickou půdorysnou soustavou, která se zakládala na přísně pravoúhlém rastru. Zakládání sídel stejně jako jejich vyměřování bylo nábožensky podmíněným aktem. Na obou vytyčovacích osách – cardo a decumanus – vznikaly římské sídlení struktury. Obě na sebe kolmé osy se odvozovaly od pohybu Slunce na obloze. Nikoli náhodou byli v antickém Římě zeměměřiči spojeni s augury, jejichž činností byl výklad vůle bohů.

Ars mensoria, tedy umění vyměřovat, byla pro Řím ve všech obdobích svého historického vývoje, rovněž důležitou součástí jeho postupné územní expanze. Zdaleka nešlo jen o pozemky, ale i o společenské instituce spojené s pozemkovým vlastnictvím, s právní a správní agendou. Zejména Rudorffova studie dává nahlédnout podrobným rozborem do správních, právních a ekonomických institucí Říma. Z něho si lze učinit alespoň dílčí představu o tom, jak složitým společenským organismem byla tato antická velmoc.

Korpus zeměměřičských textů je dobré nahlížet rovněž z hlediska textové kritiky, protože celý soubor je vzorně textologicky uspořádán s bohatým poznámkovým aparátem a s vyčerpávajícími věcnými i jmennými rejstříky. Tento soubor je cenný také proto, že ho textologicky připravil Karl Lachmann, jeden ze spoluzakladatelů moderní textové kritiky. Lachmannova edice Lucretia patří dodnes k zakladatelským edičním dílům, právě zde Lachmann použil svou metodu odvozování rukopisných verzí z archetypu jako zdrojového textu. I proto jsou Gromatici veteres, jak se také jinak nazývá tato kniha, důležitým zdrojem poznání o základech současné civilizace.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

O knize

  • Plný název: Die Schriften der römischen Feldmesser. Erster Band, Texte und Zeichnungen
  • Autor: Friedrich Bluhme
  • Vydavatel: Druck und Verlag von Georg Reimer, Berlin
  • Rok vydání: 1848
  • Signatura G 461

Galerie

11
12
13
14
15
16
17
2
3
4
5
6
7
8
9
1
10
Editor: Petr Nouza Poslední změna: 22.1. 2016 13:01