Geschichte der Deutschen Baukunst

Dějiny německého stavitelství jsou součástí edice Geschichte der deutschen Kunst. Celá řada je rozvržena do pěti dílů: architektura, sochařství, malířství, mědirytina a dřevořez (správně by mělo být dřevořez a dřevoryt, protože od 18. století vytlačil dřevoryt starší dřevořez) a umělecké řemeslo. Robert Dohme (1845 – 1893), historik umění a knihovník pruského krále a od roku 1871 německého císaře Viléma I. Hohenzollerna a ředitel Národní galerie, je dodnes citovaným autorem v odborné literatuře. Jeho Dějiny německého stavitelství se dočkaly několika reprintů původního vydání z roku 1887. Především je Dohme znám jako jeden z historiků, kteří rehabilitovali baroko jako autonomní a plnohodnotný styl. Baroko později zařadil do svého klasifikačně periodického systému Wilhelm Wölfflin v knize Kunstgeschichtliche Grundbegriffen.

Dějiny německého stavitelství začínají popisem vizigótských a ostrogótských staveb v Ravenně, jako jsou mauzoleum Gally Placidie nebo Theodorichovo mauzoleum, jež ovlivnily pozdějšího karolinskou architekturu, zejména palácovou kapli v Cáchách. Každá pojednaná stavba je doložena ocelorytinou nebo jiným způsobem zobrazení, půdorysem a architektonickými detaily jako např. vlysy. Čechy jsou pojednány v rámci rakouských zemí a vzhledem k tomu, že stavebně souvisely s architekturou římské říše národa německého, byť nikoli výhradně, záleželo to na období, v 15. století souvisely s francouzskou architekturou, je jejich zařazení do dějin německé architektury z pohledu německého historika umění do určité míry věcně správné. Ovšem z hlediska nově utvořeného státního útvaru, tedy německého císařství, toto zařazení postrádá logiku, protože české země v době vydání této knihy patřily do svazku zemí Rakouska-Uherska. Nicméně je zde přiznána architektuře na území dnešního Česka středoevropská relevance. Zatímco v kapitolách od karolinské architektury až po gotiku převládá sakrální architektura, od renesance se v Dohmeho výkladech začíná objevovat sekulární architektura. Vzhledem k Dohmeho rehabilitaci baroka je překvapivé, že baroko tvoří jednu kapitolu spolu s rokokem a klasicismem. Klasicismem Dohmeho dějiny německé architektury končí.

Sepsal: PhDr. Michal Janata