Handbook to the cathedrals of England: Northern division, Part 1

Dílo Handbook to the cathedrals of England: Northern division, Part I. je jednou z částí několikasvazkové edice o katedrálách, které byly postaveny v Anglii. Série byla poprvé otištěna v roce 1861 a později byla vydána ještě několikrát. Kniha, kterou má NTK zařazenou v historickém fondu, je otiskem druhým z roku 1903, a je zapsána pod signaturou 14331. Spis byl i zdigitalizován a můžete jen nalézt zde.

Jednotlivé díly edice se zaměřují na určitá území Anglie, ve kterých došlo ke stavbě chrámů. Byly popsány např. dómy Canterbury, Rochester, Winchester nebo Salisbury postavené na jihu, Gloucester a Hereford vybudované na západu anebo Oxford a Norwich založené na východě země. Kniha Handbook to the cathedrals of England: Northern division, Part I se zabývá katedrálami postavenými na severu Anglie, a to konkrétně v Yorku, Riponu a Carlisle.

Autoři příručky se zaměřovali nejen na to, jaké mají dómy vnější vlastnosti, popsali půdorys staveb, jejich rozměry a způsob postavení, rovněž, jak byly katedrály koncipovány a vyzdobeny uvnitř. Objasnili také jednotlivé změny, které se udály při nových výstavbách a přestavbách jednotlivých chrámů. Velký prostor věnovali i historii katedrál, kdo je nechal vystavit, jací duchovní představitelé se v nich vystřídali a jaký měli přínos na stavbu katedrál.

Hlavní pozornost je v knize věnována katedrále v Yorku, která je jednou z největších staveb svého druhu v západní Evropě. Této stavbě, která má půdorys ve tvaru kříže, vévodí dvě věže u západního vchodu, prostorný chór, kapitulní síň a 16 metrů vysoká štíhlá okna s vitráží. Počátky yorského dómu se váží k roku 627, kdy byl na jejím místě postaven dřevěný kostelík. Místo něj byl v roce 637 vybudován kostel kamenný, který však v roce 741 vyhořel. Proto došlo ke stavbě nové sakrální stavby, která ale byla opět zničena, a to v roce 1069 při pustošení severu Vilémem Dobyvatelem. Nicméně kostel byl vybudován znovu, a to v normanském slohu. Ve 20. letech 13. století došlo k další přestavbě, tentokrát ve stylu gotickém. Tato nová výstavba byla dokončena v roce 1472. Během novověku byly za vlády Alžběty I. z katedrály odstraněny katolické symboly. Stavbu ještě později zasáhl několikrát požár, ten poslední byl založen neznámým žhářem 2. února 1829, při nímž byly spáleny dochované dřevěné prvky katedrály. K obnově chrámu došlo po roce 1858.

Stavba jednoho z prvních kamenných kostelů v Riponu byla zahájena v roce 672 a jejím strůjcem byl svatý Wilfrid. Z původního kostela se zachovala pouze krypta, ve které byl svatý Wilfrid pohřben. Během 12. století za vlády arcibiskupa z Yorku Rogera de Pont l’Evêque a ve 13. století za arcibiskupa Waltera Graye došlo k větším přestavbám v normanském slohu, jež daly katedrále svou nynější podobu, která se vyznačuje velmi prostornou hlavní lodí bez oltáře a západním vstupem s dvěma totožnými věžemi. Podobně jako yorský chrám, rovněž dóm v Riponu byl několikrát vypálen (stalo se tak v roce 1319 anebo 1593) a posléze obnoven. V roce 1862 došlo k celkové rekonstrukci katedrály.

Katedrála v Carlisle je nejmladší a rovněž nejmenší ze tří zmíněných chrámů. Její stavba započala v roce 1121 jako kostel v normanském slohu. O 13 let později získal kostel status katedrály a byl zde ustanoven první biskup jménem Athelwold. Ani této stavbě s jednoduchým půdorysem ve tvaru kříže se nevyhnuly požáry (např. roku 1286 nebo 1392), a proto byla v různých slozích často přestavována. K poslední velké rekonstrukci došlo mezi léty 1853-1870. Největší dominantou této stavby je východní okno, které je přes 15 metrů vysoké a téměř 8 metrů široké.

Kniha je doplněna černobílými ilustracemi a perokresbami, na kterých jsou znázorněny katedrály z různých pohledů, jejich půdorysy a také dominanty jednotlivých staveb.