---

ANŠEL. Kafka v současných reflexích

---

3. července 1883 – tehdy v úterý – se při domácím porodu v domě „U věže“ na Staroměstském náměstí v Praze narodil Franz Kafka, židovským jménem Anšel.

Pro jeho matku Julii Löwy-Kafkovou to byl první porod z celkem šesti (Georg 1885-1886, Heinrich 1887-1888, Gabriele 1889-1941, Valerie 1890-1942 a Ottilie 1892-1943).

Podle židovských zvyků si jako prvorozený syn zajistil privilegované místo správce rodinného majetku a garanta a pokračovatele podnikatelských záměrů otce Hermanna. Jak známo, nikdy ve svém životě tohoto privilegia nevyužil.

Otec Franze Kafky Hermann (po r. 1918 Heřman) se v roce 1911 rozhodl finančně zaštítit podnikání Franzova švagra Karla Hermanna, který si na Žižkově v Bořivojově ulici otevřel „Továrnu na osinkové zboží Hermann a Co.“ a svého syna Franze pohotově nabídl jako jejího právníka. Jediným gestem, bez možnosti vyvázání se, z něj učinil továrníka. Dopadlo to katastrofálně; Kafku si lze představit jako zahradníka nebo vychovatele v mateřské škole (o jeho trpělivé lásce k malým dětem hovořil každý z jeho současníků), ale v žádném případě jako továrníka. V roce 1917 podnik zkrachoval.

Od tohoto období se datuje počátek neshod mezi Franzem a jeho otcem. Hermann Kafka mu předhazoval, jak neschopným a líným se v jeho očích stal. Zcela otevřeně jejich vzájemný vztah Franz Kafka popsal ve slavném „Dopise otci“ (stostránkový rukopis, který se k otci, díky zásahu matky Julie nikdy nedostal).

Franz Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu (1889-1893), poté Německé státní gymnasium v paláci Golz-Kinských (1893-1901) a v letech 1901 až 1906 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jako posluchač navštěvoval také přednášky z dějin umění.

Tam se seznámil se svým celoživotním přítelem a později správcem jeho literární pozůstalosti Maxem Brodem, též řádným studentem práv ve stejném období.

Je autorem románů „Nezvěstný“ (Maxem Brodem z nepochopitelných důvodů přejmenován na „Amerika“), „Proces“ a „Zámek“, slavné novely „Proměna“, povídek „Ortel“, „Popis jednoho zápasu“, „Při stavbě Čínské zdi“, „Blumenfeld“, „Obří krtek“, „Doupě“ a mnoha dalších, a ucelených povídkových souborů „Venkovský lékař“ či „Umělec v hladovění“ (na finálních korekturách tohoto svazku pracoval ještě na smrtelném loži, jen pár hodin před úmrtím), stejně jako rozsáhlých deníkových zápisů, které svou literární hodnotou nijak nezaostávají za ostatními texty.

Za svého života dovolil nakladatelům, i přes jejich úporné prosby, tiskem vydat pouhý zlomek své tvorby. Nejistoty a až paranoického strachu z nedokonalosti napsaného se nezbavil do konce svého života.

Franz Kafka v roce 1917 onemocněl tuberkulózou, čehož využil k definitivnímu zrušení druhých zásnub (1914 a 1917) s tehdejší partnerkou Felice Bauerovou, vzdálenou příbuznou dr. Maxe Broda, obchodní ředitelkou a prokuristkou ve společnosti „Carl Lindström“, propagující parlografy a první průmyslově vyráběné telefony.

Díky léčebným pobytům v plicních sanatoriích se Kafka v jednom z nich seznámil s Julií Wohryzkovou, dcerou sluhy v synagoze, s níž se po krátké známosti zasnoubil.

Jejich vztah však nepřežil ani první rok, Kafka zásnuby zrušil proto, že dal přednost paralelně probíhajícímu vztahu s českou žurnalistkou Milenou Jesenskou, první překladatelkou Kafkova díla do českého jazyka („Topič-fragment“ - Neumannův Červen, 1919, další překlady: „Ortel“, „Rozjímání“, „Proces“).

1.července 1922, po celkem čtyřnásobném povýšení v „Úrazové pojišťovně dělnické“ ve které byl zaměstnán jako právník, nastupuje díky postupující chorobě do invalidního důchodu.

Na letním židovském táboře se seznámil s Dorou Diamantovou (v jidiš Dwojra Dymant, Dyjamant či Démant), která se v jeho životě stala vůbec první ženou, se kterou seriózně zařizuje standardní společnou domácnost v Berlíně-Steglitz a plánuje s ní emigraci a budoucnost v Palestině.

Franz Kafka zemřel 3. června 1924 ve věku 40 let a deseti měsíců za přispění rozkladných tuberkulózních procesů v hrtanu udušením. Jeho hrob je na Novém židovském hřbitově v Praze-Strašnicích. Spolu s ním jsou ve stejném hrobu pochovány i jeho rodiče (1931 a 1934). Po roce 1989 byla k náhrobnímu kameni pietně přidána deska se jmény všech tří jeho sester zavražděných v koncentračních táborech.

Výstavou v Galerii NTK v pražských Dejvicích si primárně připomínáme nezpochybnitelnost Kafkova vlivu.

Vernisáží v den Kafkových narozenin vyzdvihujeme fenomén trvající sto čtyřicet dva let, stále schopný oslovit nové a nové generace studentů, intelektuálů i literárních vědců a badatelů, postupem přibývajících roků neztrácející nic ze své intenzity. Oslovení autoři vyjadřují prostřednictvím uměleckých děl svou náklonnost k Franzi Kafkovi. Vlastními prostředky a vnitřní imaginativností a představivostí veřejně publikují svůj svébytný a po všech stránkách svobodný umělecký názor na tuto osobnost.